Eva Mencnerová
Portrétní fotograf
Ostrava, Moravskoslezský kraj
Mým hlavním zaměřením jsou svatební fotografie, brandové a firemní portréty, rodinné portréty a newborn fotografie. Výzvou je pro mě zachytit ty nejdůležitější emoce ve vašem životě, ať je to žádost o ruku, svatba, těhotenství, první okamžiky s Vaším miminkem až po rodinné focení s Vašimi dětmi. Jmenuji se Eva Mencnerová a fotografii se věnuji od roku 2010. Jsem mámou dvou malých dětí, se kterými rostu a učím se nejen trpělivosti, ale i zachycení těch nejkrásnějších okamžiků, prvních úsměvů, krůčků… K fotografii mně přivedla moje maminka, kterou jsem obdivovala, že je schopná si vyvolat v černé komoře své fotografie. Bylo to čarovné. Snad více fascinující než její hlavní povolání laborantky. Fotografii profesně jsem se začala věnovat až později, po tom, co jsem si prošla určitým vyhořením v kancelářské práci projektového a finančního manažera. Mou vášní bylo vždy cestování, a tak po velkém cyklo tréninku (rozumněj 50 km ujetých za rok) jsme se s mým mužem rozhodli vyjet na starých kolech z Bohumína směrem k Černému moři, Gruzii a Arménii. Cílem byl Írán, ale jak to na takových cestách bez plánu chodí, před íránskými hranicemi jsme to stočili do Náhorního Karabachu. Odtud jsme si přivezli náš cenný suvenýr - prvorozeného syna :) Cesta byla cíl. Vyčistit si hlavu, urovnat myšlenky, užít si svobody… Ujeli jsme přes 4 tisíce kilometrů, takže stejně jako na kole, i v práci dokáži šlápnout do pedálu.
Mým hlavním zaměřením jsou svatební fotografie, brandové a firemní portréty, rodinné portréty a newborn fotografie. Výzvou je pro mě zachytit ty nejdůležitější emoce ve vašem životě, ať je to žádost o ruku, svatba, těhotenství, první okamžiky s Vaším miminkem až po rodinné focení s Vašimi dětmi. Jmenuji se Eva Mencnerová a fotografii se věnuji od roku 2010. Jsem mámou dvou malých dětí, se kterými rostu a učím se nejen trpělivosti, ale i zachycení těch nejkrásnějších okamžiků, prvních úsměvů, krůčků… K fotografii mně přivedla moje maminka, kterou jsem obdivovala, že je schopná si vyvolat v černé komoře své fotografie. Bylo to čarovné. Snad více fascinující než její hlavní povolání laborantky. Fotografii profesně jsem se začala věnovat až později, po tom, co jsem si prošla určitým vyhořením v kancelářské práci projektového a finančního manažera. Mou vášní bylo vždy cestování, a tak po velkém cyklo tréninku (rozumněj 50 km ujetých za rok) jsme se s mým mužem rozhodli vyjet na starých kolech z Bohumína směrem k Černému moři, Gruzii a Arménii. Cílem byl Írán, ale jak to na takových cestách bez plánu chodí, před íránskými hranicemi jsme to stočili do Náhorního Karabachu. Odtud jsme si přivezli náš cenný suvenýr - prvorozeného syna :) Cesta byla cíl. Vyčistit si hlavu, urovnat myšlenky, užít si svobody… Ujeli jsme přes 4 tisíce kilometrů, takže stejně jako na kole, i v práci dokáži šlápnout do pedálu.